Josef Suk (*4. ledna 1874 – †29. 5. 1935) je vedle Vítězslava Nováka jedním z hlavních představitelů české moderny, jejíž tvorba dominovala zejména v prvních desetiletích dvacátého století.
Suk prožil šťastné dětství v prostředí tradičního českého hudbymilovného kantorství. Velmi brzy se začal učit hrát na housle, klavír a varhany.
Rozhodující vliv na utváření jeho hudebnosti mělo studium kompozice u Antonína Dvořáka.
Svůj život dělil Suk mezi náročnou profesi člena Českého kvarteta (s tímto souborem absolvoval v letech 1892-1933 kolem čtyř tisíc vystoupení), skladbu a výuku kompozice.
Hudba se mu postupně, zejména po tragických letech 1904-1905 (umírá jeho tchán Antonín Dvořák i Sukova manželka Otylie) stává hlavní a výlučnou náplní a smyslem života.
Hlavním svědectvím o tvorbě v tomto období je pět rozsáhlých skladeb: Asrael (1905-06), Pohádka léta (1907-09), Zrání (1912-17), Legenda o mrtvých vítězích (1919-20) a Epilog (1920-33).
Pohádka. Suita z hudby k Zeyerově hře "Radúz…
