Různí interpreti – Staropražské písničky 2

Z komentáře k původnímu LP albu 1113 3453 vydanému Supraphonem v roce 1984:
Adjektivum "staropražský" je pojem časově relativní. Je ale zvykem označovat jím věci zrozené v Praze ve století devatenáctém a v první čtvrtině století našeho. Skoro se dá povědět, že je vynašel J.K.Tyl třeba v Paličově dceři a v roce 1932 v rozhlasové přednášce o staré Praze jím období uzavřel pan Waltner.
Z písniček na této desce plyne dobrá nálada. Ale nemylme se, nevznikaly vždycky v dobrých časech. Neřešené sociální problémy, nedostatečná hygiena, obrovské třídní a majetkové rozdíly – to by si našinec nenechal líbit ani jeden den.
Jisté je, že naši dědečkové měli pěkné písničky. Lid je miloval, ale bohatí snobové jimi opovrhovali. E.Bass v jednom fejetonu vypráví o skandálu v Caffé Šramota, který vyvolal nějaký host tím, že si u hudebníků objednal píseň My jste ti Pražáci. Copak muzikanti, ti za peníze zahráli každému všechno, ale spustili, už tam byl pan vrchní ve fraku, zarazil hudbu, hlasitě napomenul…