Křest svatého Vladimíra, poslední ze tří satirických veršovaných skladeb napsaných v době Havlíčkova pobytu ve vyhnanství v Brixenu, patří mezi nesmrtelnou klasiku české literatury.
Jeden z největších českých novinářů a Mistr satirických epigramů v ní v roce 1855 zveršoval vyprávění středověkých spisů o příchodu křesťanství na Rus. Vložil do ní svůj pohled na náboženství i na režim ruského samoděržaví, potažmo na absolutistickou moc vůbec.
Křest svatého Vladimíra není mezi některými gymnazisty a studenty literatury tak známým dílem, jako Klár Lávra. Přitom je toto třetí satirické dílo Karla Havlíčka velmi nadčasové a obsahově stále aktuální: Jde o příběh boha Peruna (slovanský bůh hromu). Car chtěl, aby mu na jeho svátek Perun zahřměl na oslavu. Perun to odmítl splnit. Vymezil se vůči carově příkazu rezolutně a použil nevybíravý slovník. Car dal Peruna chytit, vláčet městem připoutaného na koňském ocase a poupně utopit.
Rusku pak chyběl Bůh… a co se dělo dál? Dílo je psáno velmi…







