Druhá deska Fat Old Donald se žánrově hlásí k minimalismu a trochu netradičnímu post-rocku, kombinující nepravidelné rytmy a melodie s ambientními texturami v povětšinou dlouhých, rozvíjejících se skladbách o několika "dějstvích". Hlavními tématy jsou zde jistá melancholie a smutek, promítnutý i v názvu desku.