Skrytý půvab byrokracie bývá řazen k čelním představitelům současného undergroundu. Soubor sám s tímto pojmem polemizuje, ale nemůže popřít, že se pohybuje na okraji všeho, ať již to hudba, poezie, či vlastní zvuk kapely.
Novinku ovlivnil nový člen kapely – hráč na magnetofony bez kazet, zvukové efekty a prastaré syntezátory. Výrazově je na první poslech nový program více odlehčen a současně je pestřejší – a možná i angažovanější – než třeba tvorba z minulých období.
Ovšem netřeba se obávat zvukově zjednodušené selanky, SPB – tentokrát jako kvarteto – sice opět po svém převracejí klišé, natruc zahušťují skladby hlukovými prostředky, ale oproti tomu na druhý poslech zjišťujeme, že se začíná pracovat se zajímavějšími harmoniemi a obzvláště klávesové nástroje spolu se saxofonem či kytarou více komunikují a na poslech třetí slyšíme už několik hitů a písní do rádia!







