Petr Pelzer, Boris Rösner – Smích a písně Mortmartru

Z komentáře k původnímu LP albu 1119 4299 vydaného Supraphonem v roce 1986:
Prostředí pařížského Montmartru bude provždy nerozlučně spjato s vývojem umění dvacátého století. Předpoklady k tomu se však vytvořily už o něco dříve.
Začátky literární a umělecké slávy Montmartru se datují z osmdesátých let minulého století, z doby rozkvětu kabaretu Le Chat Noir a konkurenčních podniků jím podnícených.
Kabaret Chat Noir vytvořil celou literární školu, jejímuž duchu aktuálnosti, "esprit du jour", vtipu, ironii, která nemá úctu k posvátným věcem, institucím a osobnostem,
se velice obdivoval například Anatole France. Rozpustilý chór spolupracovníků kabaretu nejednou dirigoval mladý Claude Debussy.
Šansoniéři Montmartru vyzpívali atmosféru "fin de siecle" a překonávali ji lehkým cynismem přenášejícím se přese všechno, výsměchem, anarchií, černým humorem…
Výsměch "velkému" politickému světu se pojil se zájmem o drobné události denního života pařížské ulice, bulváru i předměstí.
Tak…