Symfonická báseň s použitím kytar, zobcové flétny, akordeonu, digitálních kláves, softwarových nástrojů a perkusí z kuchyně. Duchovně navazuje na britskou progresivní scénu 70. let, a byť se původně nejednalo o programní hudbu, postupně mi došlo, že je to taková moje komunikace s vnitřním dítětem. Skladba je mimo jiné inspirována orchestrální tvorbou Gustava Mahlera, jehož symfonie a písně mi při tvorbě byly častými společníky, forma bere v potaz poznatky, jichž jsem nabyl v předmětech hudební analýzy. Jedná se o můj pokus o vícevětost v jednovětosti a o vícevrstvou sonátovou formu. Všechny party jsou hrány ručně, zvuk je záměrně bez hlubších produkčních zásahů. Basový part v úvodu předla naše kočka Líza, ve skladbě rovněž zní noční cvrkot hmyzu, prolétající rogalo a přilétající záchranářská helikoptéra.
Tímto bych chtěl poděkovat svým přátelům a rodině, kteří mě při tvorbě značně podporovali, a svým učitelům, na jejichž znalostech stavím.
Autorem ilustrace na "přebalu" je můj…
