Na pořadu Křídlení se podílel v podstatě obdobný tvůrčí tým jako na Slunečních hodinách. Počínaje Synkopami, přes výtvarníky (především Borise Myslivečka a Josefa Šimka), technické a další spolupracovníky a samozřejmě básníkem a textařem Pavlem Vrbou konče.
V koncertní podobě Křídlení (v roce 1982) jsme stejně jako ve Slunečních hodinách používali zadní projekci, která měla podtrhnout textová sdělení, umocnit atmosféru hudebních ploch, a zároveň nám to umožnilo vytvářet i obrazové nálady prostřednictvím koláží diapozitivů, filmových dotáček a decentního, spíše divadelního svícení, aniž bychom museli uvažovat o pořízení nějakého šíleného světelného parku – v té době ostatně pro nás zcela nedostupného.
Co se týče hudební formy, bylo Křídlení pojato v podstatě obdobně jako Sluneční hodiny, tedy suita spojující čtrnáct skladeb do jednoho uzavřeného celku, ale ve výrazu, v aranžích, v určitých kompozičních postupech a ve zpěvu jsme se snažili to posunout trochu dál.
Dnes – s odstupem…
