Z obalu původního LP (1113 3318):
Karel Zich se nikdy netajil svým obdivem k interpretační tvorbě Elvise Presleyho (1935-1977), nejčelnější osobnosti rokenrolu padesátých let a vůbec poválečné scény populární hudby.
Už v dobách vystupováni se Spirituál kvintetem Jiřího Tichoty si tu a tam zazpíval některé melodie z Presleyho zpěvníku, s kytarou v klubech k nim přidával další, směs Presleyho klasických čísel můžete slýchat v podání Karla Zicha a skupiny Flop i z koncertního pódia. Není divu, že si zpěvák svého času vysloužil přezdívku „český Elvis“ – nešlo o náhodu, o podobnou barvu hlasu a využívání shodných pěveckých manýr, ale především o příklon k Presleyho repertoáru, který se stal Zichovi příjemným koníčkem.
Interpret však dobře ví, že pouze a jedině původní repertoár je alfou a omegou každého pěveckého snažení, leč – láska je láska. Proto také vznikly nahrávky tohoto alba, o kterém Zich mluvil už pořádně dlouho. K jeho natočení se dostal až pět let po Presleyho předčasné…
