České dechové kvinteto filharmoniků – Hudba Paula Hindemitha

Z komentáře Jana Klusáka k původnímu LP albu DV 5854 "Hudba Paula Hindemitha" vydanému Supraphonem v roce 1962 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:

Jsme-li u mnoha tvůrců zvyklí, že od díla k dílu se jejich přístup k tvorbě mění, nepatří Paul Hindemith mezi takové autory. Nestaví se nikdy do postoje „věčného začátečníka“, má naopak požitek z opakování, je to brahmsovský mistr, znovu a znovu si žádající kdysi již dosažených rozkoší. Neopouští dobyté území, nepřestává se zajímat o úkoly, které již jednou sám rozřešil; hledá pro ně stále nové varianty. Jeho zdánlivá askeze nemá původ filosofický, je to jen nutný výběr toho materiálu, s kterým se lze nejlépe laskat. Neustálým tříbením jedné oblasti se však dospívá k mistrovskému podání, k myslitelné dokonalosti. To je jistě zjednodušující pohled na skladatele. Hindemith prošel hledačským obdobím velkých výbojů, ovšem rychle a jakoby náznakem. Přesto, že náš výběr komorní tvorby postihuje poměrně široké období (1922-1939), i v něm se…