Jitka Nováková, Josef Hála – Franck, Saint-Saëns, Suk

Z komentáře Jiřího Štilce k původnímu LP albu 8111 0301"Jitka Nováková" vydanému Pantonem v roce 1982 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně v Supraphonu:
…Syntéza vyspělého ovládání nástroje a hudebnosti – to je nezbytnost, ale zdaleka ne všechno. Punc přitažlivé síly každého výkonu vdechuje především příslib skutečné umělecké osobnosti. JITKA NOVÁKOVÁ takovým typem nesporně je. Její přístup k hudbě nezná zdrženlivosti či suchosti umělecké osobnosti, ani z něho nepociťujeme prvky sebelásky, jež tak často vedou k efektům a "hře na publikum". Jitku Novákovou známe naopak jako interpretku s vypjatou vnitřní koncentrací, která vyvěrá z promyšlenosti celku i detailů prováděného díla. Odtud ta oduševnělá intenzita, jež není forzí, odtud ten ponor do básnivosti hudby. Její kantilény nejsou zatíženy nadměrným vibratem. Zvuk jejích houslí nepůsobí jen lahodností barvy tohoto nástroje, ale je prodchnut obsahovostí. Nevnímáme prázdnotu, ale živý smysl hudby. V jejím tónovém projevu nacházíme…