Z komentáře k původnímu LP 1 11 0227 vydanému Supraphonem v roce 1967:
…Tvorbu Césara Francka (1822-1890) stíhalo za jeho života neporozumění kritiky i oficiálních hudebníků, teprve jeho smyčcový kvartet prorazil konečně na samém sklonku jeho života. O pozdější Franckovu proslulost se zasloužil hlavně jeho žák Vincent d'Indy knihou, věnovanou památce svého mistra, a oddaným kultem, jaký pro Francka soustavně vyvíjela d'Indyho škola – ve své době velmi vlivná – Schola cantorum…Na Sonátě pro housle a klavír A dur vzbudil pozornost autorův sytém – nazvaný později cyklický princip – vytvářejí témata z jednoho základu a používající jednotlivých myšlenek v dalším postupu skladby opětovně a vždy zase v jiné funkci. Prolínání témat poskytovalo skladbě jednotu a zcelenost…sonáta působí svým lyrickým obsahem silně a patří dodnes k nejvíce emotivním a oblíbeným dílům pozdního romantismu.
——————————–
Francis Poulenc (1899-1963) se stal známým jako člen umělecké skupiny…