Josef Suk, Jan Panenka, Ladislav Jásek, Josef Hála – Ježek, Doubrava, Martinů: Sonáty pro housle a klavír

Z komentáře Václava Holzknechta k původnímu albu DV 6238 "Jaroslav Ježek – Jaroslav Doubrava – Bohuslav Martinů" vydanému v roce 1966 v Supraphonu a nyní vycházejícímu v původní sestavě poprvé digitálně:
JAROSLAV JEŽEK (1906-1942) patří k významným zjevům české hudby mezi oběma válkami. Žák Jirákův a Sukův v kompozici na pražské konzervatoři byl natolik samostatnou skladatelskou individualitou, že ani ve svých raných skladbách nepřipomíná žádného ze svých učitelů. Prožil s velkým zaujetím pestrou směs tehdejších směrů, které se ve světové hudbě vyskytly, a nezůstal lhostejný zejména k Stravinskému a Šestce. Svou orientací byl sice poplatný době, ale vyrůstal z domácí tradice, kterou velmi ctil, zejména pokud jde o Bedřicha Smetanu. Ježek reagoval netoliko na nové tendence hudby koncertní a operní, byl navíc schopen tvořit i hudbu užitkovou dík nevyčerpatelné melodické invenci a také dík tomu, že našel v Osvobozeném divadle s jeho dvěma čelnými tvůrci a herci, Jiřím Voskovcem a Janem…