Ve dvou moravských příbězích – slovácké Její pastorkyni a valašském Zápisníku zmizelého – zhudebnil Leoš Janáček (1854-1928) vášnivé vztahy mladých lidí. První příběh s tragickým důsledkem poklesku a silným rozjasněním lidským, citovým i duchovním. Druhý s vědomým selháním a s rozhodnutím nést za ně veškerou odpovědnost.
Její pastorkyňa vznikla podle činohry Gabriely Preissové (1862-1946), poprvé uvedené 9. 11. 1890 v Národním divadle v Praze. Janáček zhustil činoherní text a vytvořil úchvatné operní drama s opravdovostí a účinností. Důsledně uplatnil skladatelské přesvědčení o hudební nosnosti nápěvků, o přirozenosti opakování slov a o nejužším rytmickém i harmonickém sepětí hudby s dějem. V průběhu komponování ho hluboce zasáhlo úmrtí dcery Olgy, hudební citovost je zde proto mnohem osobnější a lyričtější než v jakémkoli jiném jeho díle. Ohlas Janáčkovy Její pastorkyně nebyl okamžitý, ale dozrál a nepolevuje v celosvětovém rozsahu.
Předlohou k Zápisníku zmizelého byla básnická…





![The Romeros, Academy of St. Martin in the Fields, Sir Neville Marriner – Rodrigo: Complete Concertos for Guitar & Harp [2 CDs] CD](https://supraphonline.cz/cover/200/a/c/8/15618.jpg)

