Česká filharmonie, Václav Neumann, Dvořákův komorní orchestr, František Vajnar – Telemann, Schumann: Skladby pro lesní rohy a orchestr

Jako tajuplná neznámá pevnina z moře hudby se začal vynořovat koncem minulého století – zásluhou německé muzikologie – umělecký odkaz Georga Philippa Telemanna (1681-1767). Kdysi populární současník Bachův a Händlův se dočkal své rehabilitace mnohem později než jeho slavní generační vrstevníci. Zpočátku to byl zájem jen teoretický: některé jeho skladby vyšly ve známé edici Památníky německé hudby, pozornost mu věnoval také Romain Rolland ve svém eseji, v němž ho nazývá "šťastným sokem Bachovým". Pravý Telemannův čas přišel až mnohem později – až po druhé světové válce – když se o jeho hudbu začali zajímat interpreti. Pak dostal svou váhu i telemannovský výzkum, který se soustředil začátkem šedesátých let do skladatelova rodiště, Magdeburku. To, co dnes z Telemanna známé, je stále jen pověstný vrcholek ledovce, ale i z toho zlomku Telemannova díla lze soudit o jeho povaze: je to dílo druhově pestré, stylově různorodé, invenčně bohaté.
O Telemannově virtuózním ovládnutí všech dobových…