Symfonický orchestr hl. m. Prahy (FOK), Jindřich Rohan – Rachmaninov: Symfonie č.3

Z komentáře k původnímu LP albu 1 10 2079 vydanému v Supraphonu v roce 1977 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
SERGEJ VASILJEVIČ RACHMANINOV (1873-1943) je dnes většinou označován za pokračovatele ruské národní klasiky. V tomto čestném označení skrývá se však i moment tragické rozpornosti. "Pokračovatel" nemůže týmiž prostředky v nových podmínkách dosáhnout vyjádření týchž idejí a téhož postavení jako ti, na něž navazuje. Pocítil to i Rachmaninov vyrostlý a dozrálý v kruzích pokrokové ruské inteligence přelomu století a předrevolučních let. Nejednou už počátkem našeho století a pak i později se stal terčem útoků "modernistů", jímž se jeho humanistická, na lidovém základě a tradici založená koncepce umění – "největší hodnotou každého umění je upřímnost", zní jeho typický výrok – zdála zpátečnickou. A přece Rachmaninov neustrnul. Snad nejzřejměji to dokazuje jeho harmonie, v níž zejména v pozdější tvorbě dospěl k značně složitým akordickým útvarům (bifunkcionalitě)…Byl stejně…