Český filharmonický sbor Brno, Filharmonie Brno/Leoš Svárovský – Dvořák: Stabat Mater

Náboženské cítění Antonína Dvořáka (1841-1904) nebylo navenek nijak okázalé: jeho náboženské přesvědčení bylo pevnou, ničím nezkalenou vírou venkovského člověka v boží spravedlnost a posmrtný život a stalo se přirozenou součástí jeho existence. Proto byl i Dvořákův přístup k duchovním tématům niterný, přímočarý, bez ceremoniální pompy a obřadných postojů.
Kantáta Stabat Mater je prvním článkem duchovních skladeb uvnitř jeho rozvětveného díla (další pilíře tvoří Mše D dur, Requiem a Biblické písně, zatímco oratorium Svatá Ludmila je projevem spíš žánru hudebně-dramatického). Dvořák se zabýval kompozicí tradičního středověkého latinského textu, připisovaného Jacoponu da Todi, na samém začátku svého prudkého uměleckého vzestupu. Jeho hudba právě začala pronikat do pražského hudebního života: Smetana uvedl v roce 1874 jeho symfonii Es dur a scherzo ze symfonie d moll, rok před tím zazněla kantáta Hymnus Dědicové Bílé hory, Prozatimní divadlo inscenovalo Krále uhlíře a Vandu – jméno Dvořák…