ANTONIO CALDARA (1670-1736) byl původem Benátčan, který několikrát změnil působiště: z rodného města přešel do Říma a Madridu, aby nakonec zakotvil ve Vídni jako zástupce kapelníka na dvoře císaře Karla VI.
Caldarova hudba vyniká zpěvností, harmonickou plností, schopností působivě tvarovat zvuk sboru i sól. Současně zjevně inklinuje k předklasickému, některými motivky předjímá melodické tvary až mozartovského ladění.
Caldarova kompozice Dies ira (= Den hněvu, jedna z pěti sekvencí, povolených tridentským koncilem v 16. století) obsahuje devatenáct sborových a sólových částí, doprovázených smyčci continuem.
Mistrně propracované pětihlasé sbory evokují velebnost vokálního stylu římské školy, melodická stavba sól i instrumentálních hlasů předznamenává klasické cítění. Vším proniká smysl pro barevnost, vznešenost a niternost výrazu.
Missa brevid D dur, K. 194 WOLFGANGA AMDADEA MOZARTA (1756-1791) vznikla v roce 1774, tedy brzy po Mši G dur, která je v mozartovské literatuře ceněna pro…




![Royal Concertgebouw Orchestra, Sir Colin Davis – Haydn: The London Symphonies - Nos. 93, 94, 97 & 99 - 101 [2 CDs] CD](https://supraphonline.cz/cover/200/4/3/b/15485.jpg)


