Z komentáře k původnímu LP albu 8112 0133 "Brněnský akademický sbor, sbormistr Lubomír Mátl" vydanému Pantonem v roce 1980 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
„Živá tradice českého sborového zpěvu má hluboké kořeny v proslulém českém muzikantství a v mimořádné zpěvnosti našeho národa.“ Platí tato věta – v minulosti mnohokrát v rozmanitých variacích opakovaná – ještě i dnes, či mají blíž pravdě pesimistické předpovědi o zániku návaznosti na výjimečné historické tradice českého sborového zpěvu? Velké umění Pěveckého sdružení moravských učitelů s Ferdinandem Vachem, které pozvedlo zkostnatělý liedertaflovský mužský čtverozpěv na samu hranici lidských výrazových možností, bylo impulsem ke vzniku slavných, do té doby nemyslitelných a nepředstavitelných bezručovských sborů Leoše Janáčka. Existuje ještě i dnes takovéto vzájemné podněcování a ovlivňování interpretace a tvorby? Dokladem a hmatatelným důkazem toho, že obdobný vztah skladatele a interpreta opravdu stále existuje,…