Pražský filharmonický sbor, Josef Veselka – Orff: Sborové skladby

Z komentáře Dr. Jaromíra Paclta k původnímu LP albu 1 12 1137 "Carl Orff Sborové skladby" vydanému Supraphonem v roce 1975 a nyní vydávaném poprvé digitálně:
Osobnost a tvorba Carla ORFFA (n.1895) se v moderní německé hudbě vyjímá podobně jako plátna celníka Rousseaua v galerii francouzského malířství XX. století. I Orff byl vlastně samoukem s vyvinutou uměleckou intuicí. Když mu jako 16letému studentu mnichovského gymnasia vyšly tiskem první písně, neabsolvoval ještě ani jedinou hodinu harmonie. Hudba ho ovšem vždycky vzrušovala, ale na klavír se učil s nechutí. Zato tím horlivěji se snažil ovládat bicí nástroje. Také básnil a spisoval. Nejraději romantické loutkové hry, k nimž současně skládal hudbu pro klavír, housle, citeru, zvonkovou hru a plech (na hromy a blesky). A. Schönberg byl ovšem také autodidakt, což tedy nijak nevysvětluje a neospravedlňuje Orffův kompoziční primitivismus. Herbert Read říká o primitivním umění:"..omezuje se na zvláštní jedince, kteří mají zvláštní…