Pražský filharmonický sbor – Suk: Sbory

Komentář k původními albu (kat.č.1112 2613), které vydal Supraphon v roce 1980:
Když Josef Suk (1874-1935) v posledních letech života hovořil či psal o vlastní tvůrčí činnosti, zmiňoval se obvykle, kromě vzpomínek na mladistvé období, o stěžejních dílech, jež považoval pro svůj vývoj za zvlášť příznačná. Téměř se v této souvislosti nedotkl sborových skladeb; ale to neznamenalo, že by je podceňoval. Těžisko produkce ryzího vokálního oboru – mužské, ženské a smíšené sbory, zaznamenané na této desce – vzniklo totiž v době, jejíž charakteristickou dominantou byla hudba k scénické pohádce Julia Zeyera Radúz a Mahulena. Její výraz a mnohde i výchozí motivický zdroj ovlivnil "řadu skladeb vesměs slunných", jak se Suk vyjádřil: "Netušil jsem, že motivy lásky, motiv smrti obsažené v hudbě k Radúzovi budou mne provázet v době uměleckého zrání až do konce… Jen dva sbory (z tehdejší doby) mluví o lásce a zároveň o smrti. Je to procítěný malý ženský sbor Zomreš ty, zomrem já a smíšený tesklivý…