Různí interpreti – Světový melodram /1/

Komentář k původnímu LP albu 1116 7131 vydanému Supraphonem v roce 1987:

Melodram dosáhl v české hudbě nejen u Fibicha a Foerstra vynikajících uměleckých výsledků. I Smetana ho použil ve Dvou vdovách, když Ladislav Podhájský má vyjevit milostné vyznání Anežce. Osvědčil se tedy v podobě koncertní i jevištní úspěšně a věnovala se mu řada významných autorů. Jinde se však netěšil zvláštní přízni. V 18. století se o něj pokusil J.J. Rousseau a Jiří Benda vytvořil melodramatickou Ariadnu na Naxu, Medeu a Pygmaliona. Hudbu a slovo však nepropojoval, nýbrž střídal.
Vlastní melodram vychází ovšem z principu sloučení obou složek. Předpokládá vazbu mluveného textu na hudbu v podobném – třeba uvolněném – vztahu, jako tomu třeba je u hlasu nějakého nástroje k doprovodu. Krajní vyjádření principu vázanosti je Schönbergův Pierrot Lunaire, kde jsou stanoveny výška a rytmus každého tónu s tím, že se nesmí tón zpívat, nýbrž mluvit. Zde je tedy řeč spoutána absolutně.
V obvyklých případech se přiznává…