Z komentáře k původnímu LP 1 11 1251 vydanému Supraphonem v roce 1974:
Triová sonáta znamenala v komorní hudbě baroka asi tolik, co později v klasicismu smyčcový kvartet, tedy formu, v níž je možno s minimem zvukových prostředků realizovat všechny dostupné skladatelské techniky, jak kontrapunktické, tak homofonní. Melodické halsy jsou rovnocenné, v místech pracovaných kontrapunkticky se střídají v přednesu stejných myšlenek a vyměňují si úlohy…K ustálení vnějšího tvaru triové sonáty a vytvoření základních typů dochází v období vrcholného baroka v Itálii.
ARS REDIVIVA
Milan Munclinger-flétna, Václav Snítil-housle, František Sláma-violoncello, Josef Hála-cembalo cont. – c moll, op. 2 č. 1, F dur, op. 2 č .5, g moll, op. 2 č. 8, G dur, op. 5 č. 4, g moll, op. 5 č. 5, D dur, op. 5 č. 2
Václav Snítil, Antonín Novák-housle, František Sláma-violoncello, Josef Hála-cembalo cont. – g moll, op. 2 č. 2
Václav Snítil-housle, Pavel Verner-hoboj, František Sláma-violoncello, Josef Hála-cembalo…
