Pražský komorní orchestr – Beethoven: Symfonie č. 3 Eroica, Stvoření Prométhea

Ludwig van Beethoven (*17.12.1770 – † 26.3.1827)
Beethovenova Eroica bude vždycky dokumentem tohoto, že existují díla nadčasové platnosti. Je totiž z toho druhu uměleckých projevů, jež přežívají ne autory – ale generace. I dnes, půldruhého století po svém vzniku budí v posluchačích onu nedefinovatelnou směs požitků a představ, které hudba člověku přináší, i dnes vyvolává živé diskuse a způsoby reprodukce.
Není mnoho tvůrčích zjevů, dosahujících myšlenkové velikosti Ludwiga van Beethovena, jenž se celým svým lidským a uměleckým projevem zařadil do galerie postav nezapomenutelných. Čteme-li literaturu, která nám jeho gigantický zjev přibližuje, z ní pak zvláště psychologicko-analytické studie R. Rollanda, znovu si uvědomujeme, za jakých vnitřních procesů a protikladů se Beethovenovo dílo rodilo. Umělec, jehož nitro přímo vřelo city, jenž podle výroku současníka "nemohl žít bez nějaké vášně", nedošel naplnění svých ideálů v nějaké běžné, lidsky představitelné podobě: jeho osobní život…