Je-li v dnešní době na programu koncertu symfonická skladba Wolfganga Amadea Mozarta (1756-1791), málokdo si uvědomuje závažnost rozdílů a překážek, jež nakladl čas mezi koncertní zvyklosti doby Mozartovy a dneška.
Koncertní prostory byly tehdy mnohem menší a nástroje vydávaly menší zvuk (smyčcové nástroje měly střevové struny, žesťové menší roztruby atd.). Sluch lidí té doby, obklopených po většinu dne tichem, byl dokonale uspokojován i nižší dynamickou hladinou zvuku a nepotřeboval stodecibelový příval, aby rozpoznal důraz. Navíc byl – ve srovnání s dnešním posluchačem – mnohem lépe obeznámen s hudební stylistikou své doby, a proto také snáze rozpoznával každou odchylku od normy, každý projev skladatelské individuality.
Orchestr byl sestavován podle potřeby a okolností, obvykle pro každý koncert zvlášť. Najímal ho a proplácel pořadatel.
Mozart napsal mnoho orchestrálních děl, především symfonií a klavírních koncertů , jejichž sólový part pak sám interpretoval. Symfonií bylo přes…
