Z obsáhlého komentáře k původnímu 5LP kompletu 81 0772-1 Komorní dílo Leoše Janáčka vydanému Pantonem v roce 1987 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
Komorní tvorba představuje v hudebním myšlení LEOŠE JANÁČKA (13. 7. 1854 – 12. 8. 1928) jeden ze základních principů jeho tvorby. Janáček je jako skladatel těsně spjat s lidským hlasem,
který jej nejprve zaujme ve sborové faktuře. Proces jakési individualizace vede odtud k zájmu o operu a hudební drama. S tím ovšem souvisí až vědecky důkladný zájem o studium lidské řeči
a zejména jejich krajních poloh, stýkajících se s hudbou. Janáček stylizuje odpozorované situace do tvaru nápěvků mluvy; melodika a rytmika skladatele tedy pramení v oblastech, jež se úzce dotýkají
řeči a zpěvu. Jak s tím souvisí komorní tvorba? Proč je integrální součástí Janáčkova pohledu na hudbu a jeho hudební myšlení? Především proto, že Janáček potřebuje individualizovaný projev jednotlivých barev, které vypovídají samostatně, každá za sebe.…
